Jednou přijde den

Skončila pro mě jedna životní etapa. Konečně jsem získala poslední papír, který jsem potřebovala. Nespadl mi kámen ze srdce. Bylo mi to jedno, zda se se mnou papírově bývalá paní zaměstnavatelka vypořádá či ne. Ale jednomu hodnému muži to jedno nebylo.

Jsem bohatší o další životní zkušenosti. Špatné životní zkušenosti na jedné straně a úsměvné životní zkušenosti na straně druhé. Jednou se tu třeba rozepíšu, nevím. Zatím nemám náladu. Ale o něco bych se zde chtěla s lidma podělit. O něco, co můžou sami ve svém životě potřebovat. Rozvázání pracovního poměru a zkušenosti s úřadem práce.

Ke konci září jsem dala výpověď. Kdo mě zná ví. Kdo mě nezná, není to důležitý. Pracovní poměr jsem rozvázala cárem papíru, který ani nevím, zda měl nějakou váhu. Snad jen tím, že mnou byl odeslaný doporučeně. Týden před uplynutím výpovědní lhůty jsem onemocněla a osm měsíců byla v pracovní neschopnosti. To už jsem nevěděla, zda jsem či nejsem zaměstnanec. Nemocenskou jsem pobírala a pak už mě to doma přestalo bavit, tak jsem si neschopenku nechala ukončit, protože mi bylo jasné, že svou situaci řešit musím. Přihodilo se mi, že svůj pracovní poměr jsem nedokázala ukončil se vztyčenou hlavou, ale skloněnou. Stalo se to proto, že jsem proti sobě neměla rovnocenného člověka, ale člověka, který mě ve všem převyšoval. Možná jsem byla drzá, že jsem výpověď podala sama. Měla jsem důvod. Nezvládla jsem svůj pracovní pokus po tolika letech. Ale abych se vrátila k tomu úřadu práce, který jsem po ukončení pracovního poměru oslovila. Potřebovala jsem nějaké doklady, od bývalé zaměstnavatelky, vyzískat. Evidenční listy a to jsem netušila, že za každý kalendářní rok jeden. Pak jsem potřebovala doložit výši svého průměrného měsíčního platu, což se mi tedy nepodařilo, ale pomohl mi pán z úřadu práce. Papír jsem potřebovala pro výpočet podpory v nezaměstnanosti. 

Jsem ČID, tak jsem ještě na úřadu práce potřebovala doložit soudní rozhodnutí o přiznání tohoto důchodu. Tento papír jsem doma nenašla. Asi vím, kde skončil. Tak jsem si šla nechat udělat kopii. A pak jsem zašla za svou obvodní lékařkou, která mi vypsala papír, co všechno můžu a nemůžu dělat. Je to papír na nic, protože když chce člověk práci, tak na svá omezení koukat nemůže. Tak tolik k papírování kolem rozvázání pracovního poměru a zaevidování se na úřadu práce.

Nedýchá se mi volněji, ale jsem ráda, že tuto životní etapu mám uzavřenou. Přeju krásné sluníčkové dny.