Jednou přijde den

Před chvilkou jsem se vrátila z venku. Je tam tma, mokro, vítr, sychravo. Vyšla jsem si jen tak na lehko. Domácí tepláčky, tričko s krátkým rukávem, přes něj bundičku. Šla jsem vyprovodit kamarádku Štefi na autobus. Odjezd autobusu měla holka zjištěný. Přesně. Na minutu. Vyrazily jsme z domu na poslední chvíli, protože Štefi nerada na zastávce čeká a mrzne. Důvěřuj, ale prověřuj. Toto pořekadlo nemám ráda, protože lidem věřím a tak jsem neměla důvod kontrolovat ani Štefinkou zjištěný odjezd autobusu z Prostějova, směr Brno. No to jsem si dala. Trošku se spletla holka, trošku. Na zastávce jsme stepovaly rovnou hodinu. Hlavně, že jsme se dočkaly a ona nastoupila do autobusu. Čekám, až se mi ozve, že v pořádku dojela domů.

Přijela se za náma podívat zase po delší době. Přivítal ji Toníček, Dago i Ela. Štefi vyslovila přání, že by se ráda jela podívat do Olšan u Rousínova na Bolkovu farmu. Nebylo pěkné počasí, byla mlha, ale přesto jsme se na výlet vydali. Na farmě se hodně pracuje a okolí bylo samé bláto. Tak jsme zašli do hospůdky na pivo a horký punč. Bylo tam příjemně teplo. V krbu hořel oheň. Hostů plná hospůdka. Usadili jsme se a byli ihned obslouženi. Povídali jsme si, když v tom vrzly dveře a v nich se objevil sám Bolek Polívka. No Štefi přestala konverzovat. Jsem nevěděla proč? Za pár minut mi to došlo. Přemýšlela. Nakonec odhodila nepohodlné svršky a vrhla se směr Bolek. Byla to taková rychlost, že jsem nestačila ani zareagovat. Co si ti dva spolu povídali nevím, ale najednou se otočili ke mně a já byla požádána, abych je vyfotila. Té Štefině neodolá fakt žádný mužský. Já nevím, jak to ta holka dělá. Bolkovi poděkovala a přisedla si zpět k našemu stolu. Jen aby se ty fotky podařily! Dopili jsme, zaplatili a s hlasitým pozdravem odešli. Pan Bolek náš odchod zaregistroval a vyšel za náma ven před hospůdku, osobně se rozloučit podáním ruky a úsměvem. Ještě se mám co učit, od kamarádky Štefinky. Až bude hezky, vydáme se do Olšan znovu.

Štefi, díky za pěkný chvíle.